|
|
 |
 |
 |
|
Armabeton 2
[23/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]
Doctor H & Zikfryd
|
"Cos mi udělal s komunikačními kabely, ty nezbedo," zaječel vystresovaný počítač.
"Přebrousil jsem je. A koukej mne oslovovat slušně, ty plechová nádhero, nebo se na tebe rozhněvám. A nepřej si vidět, jak dokážu být zlý," odpověděl zcela klidně brusič a dál rozvážně kráčel k východu. Gigapočítač horečně vyhodnocoval svou situaci. Výsledky nebyly nijak potěšující. Situace za mnoho nestála. Pravděpodobnost jeho přežití byla přesně rovna hodnotě 0.00, neboť bateriím, kterého zatím držely při životě, rapidně ubývalo energie. Zbývalo jen jediné. Musel poprosit o odpuštění. Karlova ješitnost se tomu velice bránila. On, geniální myslící bytost přece nebude prosit zástupce vývojově nižšího druhu o odpuštění. Willy již byl skoro venku. Karlova rozervanost dospěla k vrcholu. Nakonec se zachoval jako každý zbabělec a všechno prásknul.
"Počkej Willy. Nenechávej mě tady. Všechno ti povím," škemral Gigapočítač. Willy se vrátil a elektronický provinilec začal vypravovat:
"Za všechno může Henry Presny. Během příprav na záchranu Země za mnou přišel. Říkal, že potřebuje, aby se spasitelem světa stal Kamil Heřmánek. Pochopitelně jsem takovou nehoráznost odmítl. Presny to ale předpokládal a začal mě vydírat. Zneužil mé mladické nerozvážnosti a donutil mě revidovat výsledek mého výběru. Navíc mi slíbil bublinkové paměti, po kterých jsem v té době strašně moc toužil. Nakonec mi je stejně nedal a musel jsem si je vyvinout sám. Víš, co to dalo práce? Ani se neptej," vzpomínal Gigapočítač. Vzpomínka na těžkou práci byla tak hrůzná, že se mu potem orosil hlavní panel. Chtěl dál líčit prožité chvíle utrpení při práci, ale brusičův pohled naznačoval, že ho zajímá něco jiného. Karel si toho naštěstí včas povšiml a rychle se vrátil k popisu zrady.
"Henry mě prostě doběhl a já mu nedokázal odporovat. Místo správného řešení, kterým jsi byl ty, jsem musel zachráncem planety prohlásit nějakého Kamila Heřmánka. Ten Heřmánek byl, jak jsem později zjistil, jeho bratranec. S jeho pomocí se pak Henry chtěl stát nejmocnějším mužem světa. Nebýt toho prachu, asi by mu to vyšlo. Nedokázal ale zastavit to prokleté ochlazování, a tak byl ze svého místa vyhozen dřív, než získal potřebnou moc. Vládcům nejbohatších států nedokázal v té době vzdorovat. Stačilo by jen pár měsíců a mohlo být všechno jinak. Naštěstí se to nestalo."
"Co že, Presny už není vedoucím projektu? To jsi měl říct hned. Pomsta počká, teď musím zachránit planetu," vykřikl Willy a spěchal spasit lidstvo.
"Počkej. Přeci mě tady takhle nenecháš. Vždyť umřu," škemral Karel. Willy se zastavil.
"Když mi slíbíš, že už nikdy nebudeš lhát, tak tě nechám žít."
"Slibuji, svatosvatě slibuji," zalhal Karel a okamžitě začal přemýšlet o tom, jak na brusiče vyzraje. Ne nadarmo se mu začalo v budoucnu přezdívat Elektronická bestie.
"Tak dobrá, já to s tebou ještě jednou zkusím, ale běda ti, jestli se někdy pokusíš o nějaký podvod," řekl Willy a znovu stiskl vypínač. Proud se opět rozběhl a Karel se oddal rozkoši z přívalu nové energie. Willy se otočil a definitivně opustil výpočetní středisko.
Willy se vydal na cestu. Jeho kroky znovu směřovaly do Alp. Zde nalezl jen prázdný dům. Oswald Sykora zde nebyl. Na dveřích byla jen cedulka se jménem Oswald Sykora a pod ní připsaný nápis Nicht. Willy se na nápis chvíli díval a přemýšlel, co tím chtěl autor vyjádřit. Tušil, že Sykora chtěl zasvěceným naznačit, kde ho mají hledat. Zároveň musel místo svého nového pobytu utajit před nepovolanými osobami. Doba byla zlá a nebylo radno lidem oznamovat, kde se kdo nachází. Willy si znovu přečetl nápis na dveřích a v tu chvíli mu to došlo. Vzal brusku a porazil několik stromů. Dalším broušením vznikly lyže, hůlky a dřeváky. Dřeváky brusič přitloukl pevně k lyžím. Pak se obul do dřeváků a vyrazil. Jeho cílem bylo sídlo OSN, neboť právě tam se dle nápisu Sykora nacházel. Šifra byla nevídaně rafinovaná. K zjištění místa, kde se Sykora nacházel bylo nutné přečíst jen první písmena nápisů na dveřích. Vyluštit něco tak vychytralého mohl jen opravdový génius, a tím brusič pochopitelně byl. Cesta netrvala dlouho, neboť Willy byl výborným lyžařem.
V Ženevě zamířil přímo k budově OSN. Vyskočil z lyží a vrazil do budovy. Budova byla pustá. Nikde nikdo. Willy se nedal zdáním opuštěnosti zviklat. Správně tušil, že jde jen o zastírací manévr pro nezvané hosty. Svižně procházel opuštěnou budovou. Cestou nahlížel do prázdných kanceláří. V jedné z kanceláří konečně narazil na nějakého úředníka. Muž seděl za stolem plným papírů a u ucha měl sluchátko. Z výrazu tváře bylo poznat, že napjatě poslouchá. Po chvilce sluchátko položil, aniž by do něho cokoliv řekl.
"Dobrý den," pozdravil Willy.
"Dobrý den," odpověděl úředník a znovu zvedl sluchátko. Opět soustředěně naslouchal. Prstem na ústech Willymu naznačil, že má mlčet. Asi po dvou minutách sluchátko zklamaně položil. Willy využil příležitosti a zeptal se:
"Nevíte, kde bych našel Oswalda Sykoru?"
"Nevím a neobtěžujte, nevidíte, že čekám důležitý hovor?" zněla neúprosná úředníkova odpověď. Willy pochopil situaci a znechuceně odešel.
"Chudák, zas jeden zoufalec co sedl na lep PakaTelu," politoval úředníka brusič. PakaTel byla totiž dosti svérázná telefonní společnost. Zaměřila se především na méně inteligentní a málo majetné občany. Poskytované služby plně odpovídaly nízké ceně. Často se stávalo, že se telefonista zbláznil dřív, než se dočkal vytouženého spojení.
Willy dál kráčel opuštěnou budovou a hledal Rakušana. Již chtěl pátrání vzdát, když zaslechl pravidelný klapot. Brusičův ostrý sluch poznal, že jde o dívčí střevíčky číslo čtyři. Vydal se za zvukem a podle rytmu chůze snadno zjistil, že neznámou osobou je blondýnka vysoká 165 cm. Dalším studiem jejích kroků odvodil, že jí je dvacet čtyři let, má hnědé oči, ňadra číslo tři a na pravé ruce nosí zlatý prstýnek ve tvaru krokodýla. Brzy ji dostihl a aniž by sám byl zpozorován, zjistil, že jeho odhad byl zcela správný, jen ňadra byla o číslo větší. Pohled na kráčející dívku byl hlubokým zážitkem, neboť to byla skutečně nevšední kráska. Vlnila se v bocích jak kobra před útokem. Fešanda mu sice během okamžiku zmizela za rohem, ale Willy nezaváhal a začal ji sledovat. V duchu si říkal:
|
|
|
|
 |
|
 |
|
