|
|
 |
 |
 |
|
Armabeton 2
[24/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]
Doctor H & Zikfryd
|
"Sykora je starej sprosťák, to bude určitě jeho sekretářka."
Nemýlil se. Dívka totiž zašla do jedné nenápadné ředitelské kanceláře. Krueger nepozorovaně vstoupil za ní. Než si ho stačila dívčina všimnout, ozvalo se z vedlejší kanceláře:
"Třešničko, pojď sem, potřebuji ti něco rychle nadiktovat." Dívka si vyhrnula sukni a spěchala k svému nadřízenému. V tu chvíli si uvědomila, že v místnosti není sama, spustila sukni a vykřikla. Sykora, vyděšen srdceryvným výkřikem, vyběhl své favoritce na pomoc, ale ve dveřích zůstal stát jak opařený solný sloup. Chvilku je vytřeštěně zíral a pak radostně vykřikl:
"Willíku, to jsem rád, že jsi tady! Ty nás určitě zachráníš." Pak se ale zachmuřil a smutně pronesl.
"Nezachráníš nás, my už nemáme žádné peníze a navíc jsem rozpustil záchranný tým. No co, to se nedá nic dělat. Hlavně, že jsi tady, alespoň si popovídáme. Nejdřív vás ale musím seznámit. "To je moje sekretářka Jindřiška," řekl a ukázal na blondýnku. "A to je Willy Krueger, zachránce planety." pokračoval Sykora v představování.
"Těší mě, hodně jsem o vás slyšela," špitla blondýnka a pohlédla na Willyho s nefalšovaným obdivem.
"Též mě těší, rád se seznamuji s tak půvabnými děvčaty," pravil Willy. Dívka byla evidentně potěšena a skromně klopila oči, přesně tak, jak to dělají filmové hvězdy. Potom se brusič obrátil k Rakušanovi.
"Je moc pěkná, máš dobrý vkus," prohlásil tiše a nenápadně na Rakušana mrkl. Sekretářka to ale zaslechla a potěšena chválou zrudla jako jeptiška na pornofilmu. Červeň jejích tváří ještě více přitahovala pohledy obou mužů. Jindřiška nevydržela obdivný, všechno hodnotící pohled a raději odběhla vařit kávu.
Sykora se ujal slova a seznámil hosta s událostmi od posledního setkání.
"Tak to vidíš, všechny pokusy o záchranu ztroskotaly. Budeme rádi když se z celého lidstva zachrání hrstka nejodolnějších," zakončil své vypravování Rakušan. Potom začal brusiči líčit jeho ideu o vybudování nové lidské společnosti.
"Neviděl bych to tak černě. Není třeba zakládat novou civilizaci. Stačí jen zachránit tu stávající," přerušil jeho líčení brusič a hned pokračoval otázkou:
"Nemáš tu pár hadrů, nůžky, jehlu, nit, provazy, propanbutanový vařič, proutí a několika metrovou tyč?"
Sykora chvilku nechápal, o čem to Willy hovoří. Pak mu to došlo a začal jásat.
"Willíku, ty máš nápad. Ty nás zachráníš, viď že jo?"
"Jistě. Proto jsem, tady."
"To je senzace. Já to věděl. Já to říkal, že je na tebe spoleh. To víš, že se tu něco sežene," řekl Oswald a zavolal na sekretářku. Ta se dostavila během okamžiku.
"Jindřiško, máš nůžky, jehlu a niť?"
"Samozřejmě. Kolik potřebujete té niti?"
"Několik kilometrů," odvětil Willy. Sekretářka ani nehnula brvou, jen souhlasně přikývla a šla shánět kamión nití. Pro Willyho byla ochotná jít pro špulku nití i do samotného pekla.
"Já ti obstarám ty hadry. Kolik jich potřebuješ?" snažil se být prospěšný Sykora. Willy se na chvilku zamyslel a v duchu počítal.
"Zhruba 500 metrů čtverečních."
Tato odpověď podlomila Rakušanovi kolena. Málem již propadl zoufalství, když si uvědomil, že i tento požadavek bude možné splnit. Vzpomněl si, že v síni tradic OSN mají vlajky všech států. To bude jistě stačit, a opravdu to stačilo. Sykora nanosil vlajky do zasedacího sálu. V rohu se nacházela obrovská hromada špulek nití, které sem dopravila Jindřiška, byla to opravdu schopná sekretářka.
Willy vzal nůžky a začal stříhat. Pak si sedl, vzal jehlu a pustil se do šití. Započala vznikat obrovská plátěná koule. Brusič šil krásným a úhledným perličkovým stehem. Ani ta nejlepší švadlena na světě by se za tak dokonalý steh nemusela stydět. Jindřiška na Willyho výtvor hleděla s opravdovým obdivem. Asi z toho dostala tik, neboť na brusiče neustále pomrkávala. Brzy bylo ušito. Vznikl jiný problém. Sykorovi se nepodařilo sehnat proutí. To toho starého proutníka značně mrzelo. Willy si však poradil i s tímto oříškem. Vzal židli, sekeru, hřebíky a pustil se do práce. Během chvíle ze židle vyrobil pěknou krabici, do které šikovně zasadil plynový vařič. Pak ke krabici lany připevnil ušitý vak. Nakonec k bedně připevnil vodorovně dlouhou tyč. Na tyč připevnil velkou plachtu, kterou ušil ze zbylé látky. A jelikož byl Willy v dobré náladě, vyšil doprostřed plachty velkého dvouocasého lva. Nakonec látku postříkal vodou. Sykora a jeho pomocníci vše vynesli před budovu.
Willy přistoupil ke svému výtvoru, otočil ventil a škrtl sirkou. Vařič chytil na první pokus. Willy vzal okraj vaku a začal do něho lapat stoupající teplý vzduch. Pytel se začal nadzvedávat a při tom se pěkně zakulacoval. Během krátké doby bylo všem přítomným jasné, že Willy vyrobil horkovzdušný balón. Bratři Montgolfierové by měli z jeho výkonu jistě radost. Balón se naplnil a začal stoupat. Na tyči se vesele třepotala rozsáhlá plachta. Na vlhkou látku se zachytával ve vzduchu rozptýlený prach. Sykora radostně zatleskal. Konečně pochopil Kruegrovu geniální myšlenku. Balón s plachtou bude létat ovzduším a přitom bude zachycovat prach rozptýlený v ovzduší. Po určité době balón zatížený prachem klesne k zemi. Prach se do plachty důkladně zabalí a nasadí se nová plachta. Balón bude znovu vypuštěn. Polapený prach bude možno průmyslově využít. Například na zahradní trpaslíky. Sykorova radost náhle vyprchala, tak rychle, jako přišla. Objevil drobný kaz v jinak dokonalém plánu. I když nebyl žádný matematik, snadno si spočítal, že tímto způsobem bude odstranění prachu trvat neskutečně dlouho. Svěřil své obavy brusiči, ale ten se jen usmál.
|
|
|
|
 |
|
 |
|
