|
|
 |
 |
 |
|
Armabeton 2
[3/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]
Doctor H & Zikfryd
|
"Auto máte v pořádku. Jak se dostaneme do města?"
"Po silnici."
"A nesvezl byste nás. Jsme hrozně unavení."
"Ne," řekl řidič a odjel.
Po této příhodě se delegace, sice na pokraji vysílení, vrací zpátky do výpočetního centra. Zde mezitím události nabraly daleko rychlejší obrat.
Jen co vypravil komisi na cestu za Heřmánkem, vrátil se Henry Presny za ředitelem projektu. Ten seděl ve své kanceláři a s úspěchem se opíjel úspěchem. Několik lahví bylo již prázdných. Hodiny právě odbíjely celou. Jejich jim-beam, jim-beam pěkně rezonovalo v prázdném skle. Ředitel pochopil zvuk jako výzvu k přípitku a polkl další sklenku. Jeho mysl byla naprosto očištěná a myšlenky měl průzračné jako sklo. Zračilo se to v jeho skelném pohledu. Radost ze záchrany Země byla tak veliká, že si začal vesele prozpěvovat:
"Koule spadla, koule spadla,
kdopak nám ji zastaví.
Nikdo si prý neví rady
a Karel nic nepoví.
Zavoláme na Willyho,
ten nám jistě pomůže.
Po obloze hází písek
a kouli tak přemůže."
V tu chvíli vstoupil do kanceláře Henry a pronesl:
"Být vámi, tak si takové písničky neprozpěvuji. Dobře víte, že jsme se dohodli, že Zemi zachránil Heřmánek."
"Vy jste se dohodl, já jsem s tím nechtěl a nechci mít nic společného," odvětil ředitel projektu a jeho tvář se zachmuřila. Po radosti nezbyla ani památka. Už mu vůbec nebylo do zpěvu. Tušil, že tento rozhovor nebude procházka růžovým sadem. Naštěstí neměl růže rád a to mu trochu pozvedlo náladu.
"Samozřejmě, že to vím. Já sám jsem vzal na sebe všechnu odpovědnost. A to je důvod, proč jsem za vámi přišel. Ředitel, který nechce nést odpovědnost, si nezaslouží být ředitelem." Presnyho hlas byl tvrdý jako dvakrát zakalená ocel. To řediteli ještě více zkalilo jeho před chvílí tak čistou radost.
"Odpovědnost za lumpárnu, kterou jste si domluvili s Karlem, já nést nehodlám. A vy si ty své intriky vymýšlejte někde v ústraní, nebo si to ještě rozmyslím a řeknu všem, jak to bylo."
"To je zajímavá myšlenka, ale jak lidem vysvětlíte, že jste nechal hlavního hrdinu zavřít do basy?" namítl Henry.
"Řeknu jim, že to byl váš nápad, a nechám vás taky zavřít. Nemyslete si, že by to byl pro mě problém," nevzdával se direktor.
"No, nebudeme to protahovat. Já si myslím, že je na čase, aby vedení převzal někdo schopný. Jelikož o sobě mohu skromně prohlásit, že jsem nejschopnější, navrhuji sám sebe. Doufám, že to v klidu uznáte a odstoupíte. Nebylo by asi pro vás příjemné, kdybyste musel odejít pod tlakem veřejnosti."
"Nevím, proč by na mě veřejnost tlačila. Naopak, občané mohou být se mnou spokojeni. Řídil jsem projekt, který vedl k záchraně Země. Ale vy jste dokázal jenom odstranit hlavního hrdinu. Raději si hlídejte vlastní kůži," pronesl ředitel zlostně. Henry Presny se však nenechal vyvést z konceptu. Sáhl do náprsní kapsy a vytáhl obálku. Z té pak pohyby karetního kouzelníka vytáhl několik fotografií. Jedním pohybem z nich udělal dokonalý vějíř.
"Veřejnost by možná docela zajímalo, co děláte ve volném čase. Kdo by to tušil, že tak význačná osobnost si na pískovišti plácá bábovičky."
"To nemůžete udělat," zašeptal ředitel a celý zbělal. Nervózně si zakrýval oči, aby se nemusel dívat na důkazy své nerozvážnosti. Během okamžiku se ze suverénního ředitele stal malý vystrašený králíček. Stál tam smutně se svěšenýma ušima a bezradně okusoval mrkev.
"Myslíte? Ale to se šeredně mýlíte. Můžu a taky to udělám, pokud neodstoupíte. To mi věřte," smečoval Presny hlasem chladným jako polárkový dort na severním pólu. Ředitel byl otřesen. Nebyl schopen slov. Jen tam tak smutně stál a šoupal nohama. Dokonce se rozplakal. Když promočil pět kapesníků a došly mu slzy, dospěl k rozhodnutí. Podíval se Presnymu odevzdaně do očí, přistoupil k němu a odstoupil.
"Doufám, že vám to někdo jednou vrátí."
Henry mlčel a jen se opovržlivě usmíval. Ani toto varování se ho nijak nedotklo. Byl pánem situace a budoucnost vypadala velice nadějně. Plané výhrůžky odstraněných soupeřů nebral v potaz. Každý, kdo prohraje, vyhrožuje, ale tyto hrozby jsou jen náplastí na poraněné ego. Ředitel si ze skříně vyndal růžový kyblíček a lopatičku a smutně odešel. Henry jeho odchod ani nevnímal. Přemýšlel již o dalších krocích svého plánu.
Za půl hodiny poté se novináři na tiskové konferenci dozvěděli, že ředitel projektu ze zdravotních důvodů odchází a na jeho místo nastupuje Henry Presny. Henryho partie však ještě nebyla dohrána. Jeho dalším cílem bylo odstavit všechny nepohodlné svědky jeho kariéry. V tuto chvíli je nicméně ještě potřeboval. Do hry bylo nutné dostat ještě Heřmánka a to bohužel bez nich zatím nešlo. Kdyby přivedl Heřmánka on sám, bylo by to příliš nápadné. Někdo by se v tom mohl začít šťourat a to by nebylo dobré.
"Jste úplně neschopní. Ani tak anální, pardon, banální úkol, jako najít jednoho člověka, nejste s to vyplnit," přivítal Henry s rákoskou v ruce vysílené delegáty, kteří právě vpadli do místnosti. Byl v dobré náladě, a tak jim vesele jen tak trochu zvalchoval záda v celé jejich délce. Znavení delegáti přijali tuto masáž s povděkem.
|
|
|
|
 |
|
 |
|
